Carmina Virgili i Rodón Plynulá cesta k demokracii Náhlé nebo dlouhotrvající klimatické změny v minulosti Země nastartovaly pět význačných hromadných vymírání druhů. Pro Carminu Virgili se stalo vášní studium největšího z nich, které proběhlo na hranici permu a triasu. Tehdy, zhruba před 250 miliony let, vymřelo více než 90 % živočišných druhů. Nejspíš ji při studiu hornin z hranice perm/trias ani nenapadlo, že se sama stane silou, která zapříčiní význačnou změnu v našem porozumění geologické minulosti. Carmina se narodila v roce 1927 do bohaté barcelonské rodiny. Její rodiče toužili, aby dcera byla vzdělaná, ačkoli v té době touha rodičů po vzdělání dcer nebyla vůbec běžná. Carmina studovala učitelství a poté získala doktorát z přírodních věd (1956) na Barcelonské univerzitě, kde se také věnovala pedagogické činnosti. Přátelský vztah s matkou, která byla lékárnicí, prohlubovaly početné společné dny strávené v přírodě, zpočátku při sběru léčivých rostlin, a později také při studiu horninových výchozů. Na jednom z takových výletů ji v křovinách uviděl jakýsi venkovan, přišel k ní a dal jí adresu na švadlenu, u které by „ mohla sehnat zaměstnání, aby nemusela dělat takovou práci, která se k ženě nehodí “. Bylo to poprvé, ale ne naposled, kdy Carmina musela čelit předsudkům vůči ženám, které se pohybují v „mužském“ prostředí. V roce 1963 se stala první ženou – profesorkou naUniverzitě vOviedu. Stalo se to v podstatě navzdorymístnímu univerzitnímu duchu, neboť tehdy byly ženy do akademického prostředí přijímány jen neochotně. V rámci Španělska byla teprve třetí ženou – profesorkou. Různorodé obtíže, které vyplývaly z hostilního postoje k ženám, ji však nezastavily. Stala se pravou místní vůdkyní. V roce 1968 začala pracovat na jedné z nejstarších univerzit na světě, na Complutense University of Madrid . Zde pokračovala ve vědecké a pedagogické činnosti až do doby, kdy byla jmenována děkankou Geologické fakulty. Specializovala se na stratigrafii triasu a permu, na dobu, kdy se odehrály významné změny, podobně jako se významné změny odehrávaly v době jejího života. V posledních letech Frankova diktátorského režimu ve Španělsku byla Carmina členkou tajné protirežimní politické organizace a z toho důvodu byla jedním z hybatelů změn na univerzitě během politických změn po pádu režimu. V roce 1982 byla státním sekretářem pro univerzity a výzkum v první vládě Felipe Gonzáleze a byla zodpovědná za vypracování návrhu zákona o reformě univerzit a zákona o vědě. Tyto zákony byly cíleny na překonání všeho zastaralého, univerzity se měly stát demokratičtější, oddanější vědě a otevřenější směrem ke společnosti. Této práce se vzdala v roce 1985 z důvodu matčiných zdravotních problémů. O několik let později vedla Š panělskou kolej v Paříži – kulturní a ubytovací centrum pro podporu španělských studujících, vědců a umělců, které je součástí mezinárodního komplexu vysokoškolských kolejí. Zde pracovala s velkým nasazením v oblasti kulturní osvěty. V roce 1996 završila svou politickou práci jako senátorka. Její lidské a vědecké kvality jí umožnily vyrovnat se s mnoha genderovými předsudky. Pozicemi, kterých dosáhla a které byly v dřívějších dobách ženám zapovězeny, posunula hranice možností uplatnění talentu žen. Její vášeň pro geologii a její boj za demokracii byl oceněn nespočetnými cenami a vyznamenáními z mnoha univerzit a oceněními vlády Francie a Španělska. Zesnula v roce 2014. Odcházím spokojena, s myšlenkou na to, že jsem přispěla k prvním krůčkům, kterými naše univerzity nastoupily svou cestu k nezávislosti. 31
RkJQdWJsaXNoZXIy MTcxMDUyNQ==